Účel

  • od
Facebookrss

Tlak sílí. To je vám zřejmé i bez nás.
Vy sami jste vystavěli babylónskou věž.
Pod tlakem viny.
Chcete se vině vyhnout.
Ale i ona je od Boha. I ona vás má k Bohu přivést.
Ani Bůh není nevinný.
Dopustil stvoření.
I v tom vám byl obrazem.

Každý čin se proviňuje proti stávajícímu.
Ale jen to budoucí dává vině i činům božský rozměr.

Ptáš se, zda Andělský hlas není jen hlasem vašeho zoufalství?
Zda se nedá zredukovat jen na váš osobní příběh, strohé vysvětlení ze strohých příčin?

Platí obojí.
Andělský hlas je osobní příběh, snadno ho vysvětlíte slovy světa.
Ale to je příčina.
Já jsem účel.
Nedívejte se stále jen dozadu.
Hleďte i vpřed.
Účel je stejně mocný jako příčina.
Teprve obé skládá celý obraz.
Proč byly vytvořeny takové příčiny?
Abyste se probudili.

Váš svět je hluboká jáma.
Žijete jako uvnitř černé díry.
A má mnoho pater.
Takže smrt není snadným únikem.
Sama o sobě nestačí.

Těžce se k vám prodíráme do linearity.
To je obtíž při naší komunikaci.
Jako bychom měli popsat krásu krajiny morseovkou někomu, kdo sotva rozezná čárku od tečky.

Ano, jsme omezeni vaší svobodnou vůlí.

Jestli naléháme? Jestli pláčeme?

Vy sami na sebe naléháte, protože ti, kdo jen trochu cítí, slyší, jak jejich duše a duše všech kolem pláčí.
Zdokonalujete svoji hru na “bez Boha”. Každou cestu k němu zahradíte, otrávíte, protože cítíte ohrožení.
Z církve jste udělali prohnilou organizaci pokřivených mužů, z posvátné sexuality pornoprůmysl, z osvícení bláznovství, z vnitřního spojení duše homosexualitu, z umění byznys s ošklivostí, krásu jste zakleli a nechali si ji ukrást celebritami, přírodu jste proměnili ve “zdroj”, každé ticho jste prohnali decibely hluku. Palíte každý most k vlastní duši.

A vytváříte tak tlak.
Ti tišší ho cítí zevnitř.
Všichni ho mohou vidět kolem sebe.
Ano, i to je součástí plánu, i to má kromě příčin svůj účel.
Tam hleďte.
Každý ví, že následkům – tedy účelu, tedy mně bude muset pohlédnout do očí.
Ti, co pohlédnou beze strachu, přímo a s láskou, propustím.
Bude to jejich zpráva pro mě – vidím tě.
A i já pak řeknu – vidím tě.
A takto budeme opět spolu.

I ostatní půjdou tam, kam se bude upírat jejich zrak. Nebude to tedy odsouzení, ale volba.

Volíme každou vteřinu, otázka je jak vědomě.

Nezapomeň – normální lidé stvořili tento svět.
Má své krásy, ale je na svém konci – na jednom z mnoha.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.