Těla vaše, těla lidská postavena jsou tak, aby sloužila svému účelu. Zajišťují funkčnost, životaschopnost, ale to vše jen do určité míry, protože podstatou jejich je smrtelnost.
Co se s nimi během jejich životnosti děje, je věcí systému, tedy mysli, stejně tak jako duše.
Tělo tedy stojí uprostřed všeho, je bitevním polem.
Jeho nedokonalosti, tak jak je určuje systém, jsou dílem předurčenosti v rámci rolí vašich. Mysl sama do daného taktéž zapadá, když dané podporuje v rámci nesouhlasu podle diktátu společnosti, podle nepsaného pravidla o tom, co je a co není krásné.
To tedy hraje svou roli v tom, když se snažíte zhubnout či naopak přibrat, a nedaří se vám, když se vám nedaří připodobnit tělo tomu, co je vyžadováno.
Stále se tedy vracíme k problému světa, ve kterém jste nuceni pobývat, světa, který tu ani trochu není pro vás, byť se tak tváří. Uvědomte si ale, že každý z vás je tlačen do toho, aby se postavil na nějakou stranu, aby se vyslovil, co se mu zamlouvá a co ne. Probíhá tak neustálý boj, soupeření.
Na jedné straně ulice vám tvrdí, že musíte být štíhlí a na druhé straně ulice vám štíhlost vyčtou a naopak. Na jedné straně ulice vám ukazují, jak je krásné mít štíhlé tělo a na druhé vám nabízejí a vnucují spoustu laskomin, kterým je těžké, těžké odolat.
Po tělech vašich se chce, aby fungovala jako stroje: jím – přiberu, nejím – zhubnu. Cvičím – zhubnu a naopak.
Přitom ale zapomínáte, že těla vaše, vaše schrány, mají do stroje daleko, velmi daleko, proto nereagují tak, jak byste chtěli. Když ještě navíc pomineme, že v daném světě, v systému, tak stejně fungovat nemohou.
Někteří z vás mají více štěstí a zmíněné metody na ně platí, pak se jim dané ale stává posedlostí a nemohou se nabažit. Musí pokračovat v životě zavedeném a to jim dozajista do nekonečna procházet nemůže.
Ti, co tolik „štěstí“ nemají, pokračují stejně a trápí sebe, protože nic nezabírá. Pokračují a doufají, že se jejich prokletí jednou zlomí. To se však nestane.
V obou případech se jedná o otroctví, a to s tím rozdílem, že alespoň jedna ze dvou stran živí iluzi úspěchu.
Jde o jednu velikou hru!
Stejné je to se stravou, či vyváženou stravou, či přejídáním.
Jde o marný boj, který se dá změnit ve vítězství jen jedním jediným způsobem, a to naší pravdou.
