Krása lidské duše a smlouva se systémem

Facebookrss

Vy ptáte se, jak vypadá to, když k Zemi od Boha přicházíte. Je důležité, abyste jedno věděli.

Vždy hovoří se o duši, ale mnozí z vás nevědí, co pod tím si představit, a další tomu pak právě proto nevěří.

Pojem duše se stal něčím zažitým, a proto i zpochybnitelným.

Duši je proto třeba rozumět jako dokonalé bytosti, bytosti krásné, mocné, ničím nepošpiněné. Tuto bytost si můžete představit, jak chcete. Tato bytost, když rozhodne se stát člověkem, nemá s lidským bytím nic společného, snad jen podobu, nohy, ruce, hlava, trup, ale jinak zhola nic.

Je odhodlaná splnit svůj úkol. Pokud už na Zemi jednou zavítala, vše bylo vymazáno. Vše bylo vyléčeno, odpojeno. Nastal klid v Boží náruči v kráse a svobodě velikého Universa.

Když tato bytost sestoupí na úroveň Země, do jejího pole, je nucena se zastavit. Je jí přiděleno vše, co již znáte. Některé projdou díky své síle a čistotě bez zastavení, většina ostatních ale toto štěstí nemá.

Je jim připomenuto veškeré utrpení, kterými si prošly v jiných životech a jakým by naopak ještě projít mohly. Je pak na nich, jestli i přesto odmítnou úlevy systému, či zda je přijmou.

Když přijmou je, je pak uzavřena smlouva. Za ni systém požaduje věrnost, naprosté odevzdání a přijetí všeho, co přijde posléze v životě.

Každý však, kdo na Zemi přichází, musí přijmout tělo, které se mnohdy jeho pravé podstatě nepodobá.

Přijímá cizí jméno, mysl a vše, co systém stvořil, aby tu dokonalou bytost pohřbil.

Vy si pak po zbytek svých životů myslíte, že jste tím, za koho se považujete. Ale tolik se mýlíte.

Vyvázat z toho všeho se dá jen tak, že odmítnete vše, co znáte, včetně sebe samých, těch schrán, co s sebou nosíváte, a přijmete svou pravou podobu, která nezná hranice a které otec moc velikou propůjčil.

Smlouva se systémem

Každý, kdo podepíše, získá mnoho startovních výhod. Dostane se do lepší rodiny, má lepší tělo, lepší povahu.

Nikdy však doopravdy nenalezne pravdu, protože neví, že by ji hledat měl, když se mu vše daří.

Existuje více úrovní. Někomu se daří opravdu vše.

Další ale mohou upadnout a pak už se o ně nikdo nepostará.

Nikdo nepostará se o ně, protože temnota především bolestí se přece živí. Není dobročinnou organizací. Ale zároveň potřebují nejvíce těch, kteří systém neohrozí.

Přitom ale stále bolest tvoří. Je to složité, protože je třeba v daném najít cestu nejschůdnější.

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *