Když chybí otec, vše kolem vás říká, že je něco v nepořádku, a proto je nemožné, se s daným vypořádat.
Když je otec zcela neznámý a dítěti se dané tají, jde snad o nejhorší případ, neb daná duše je zmatená nejvíce, jak jen může být. Ví, že je něco v nepořádku, ale netuší, co to je. Pak se zdravotní problémy dostaví. Trpí často páteř, že zde není opora a zpevnění. Dítě tápe v prostoru prázdném a neví, co mu chybí.
Otec ve vašich představách symbolizuje sílu, autoritu a pevný základ, který by měl rodinu ochránit. Když tento prvek pak chybí, nemáte se o co opřít.
Pokud je otec známý, ale není s ním kontakt navázán, jde o problém obdobný, ale chyba nastává spíše na psychické úrovni. Zde pracuje především pocit odmítnutí a pocit toho, že je chyba na straně dítěte.
Slyšte, rodinné vztahy jsou jen konstrukcí systému. Však pro ty, kdo do nich upadnou, pak platí daná pravidla. Je to proto, že jako děti jste velmi tvární. Systém určil pravidla této hry a proto vaše vědomí vstupuje do situace, která říká, že rodina musí být úplná! Když se pak stane, že úplná není, vznikne problém, který vaši duši i tělo trýzní.
Chybějící prvek pak nejčastěji zosobňuje otec. Pokud je otec neznámý nebo se o děti nezajímá a ony s ním nejsou v kontaktu, nastane chyba, která vás pronásleduje po zbytek života. Ve vašem bytí je náhle prázdné místo. Je vlastně uměle vytvořeno, ale na tom ve výsledku bohužel nezáleží. A to proto, že tu nakonec není nikdo, kdo by vám to osvětlil. Strádáte pak proto, a to i tehdy, když si myslíte, že jste dané překonali.
Není náhodou, že lidé s tímto problémem také hůře nacházejí cestu k Bohu. Jde o nepřítomnost prvku a motivu otce,
Ale cesta k Bohu je kapitolou samostatnou a činí problémy každému z vás.
