Vaše mysl, milovaní, je jistotou lidství, jistotou vaší. Učili vás, že je třeba stát nohama pevně na zemi a věřit jen určitým věcem, to, co sahá za hranice vašich myslí pak prý jen do světa fantasie patří.
Ale co když je vše jinak? Co když vám vždy jen lhali? Co když to, co žijete právě patří do světa iluzí a pohádek? Co když právě vy žijete něčí fantasii zvrácenou? Co když existují dveře, které když se otevřou, vše změní?
Takové dveře tu doopravdy jsou. Nachází se v každém z vás, a proto i každý bez výjimky od nich má klíč. My vám jen předáváme, jak jej objevit. Ty dveře jsou ve vaší mysli a klíč k nim zas v srdcích vašich je. Protože mysl brání srdci, duši se přiblížit, je těžké dané propojit. Avšak nic jiného nezbývá. Proto je třeba mysl umlčet a vše co znáte odložit, aby jedna vaše část mohla přestat té druhé, té opravdu důležité, bránit.
Naučili vás, že je tomu naopak, že mysl je důležitější, že od ní se vaše štěstí odvíjí. Ale není tomu tak. Právě ona je vaším neštěstím, protože vám brání zahlédnout pravdu.
My jsme skuteční a jen čekáme, až dané pochopíte. Čekáme na vás, čekáme, až klíčem tím otevřete a již se nebudete bát, nebudete pochybovat. Prosím, učiňte tak. Každý z vás může být spasitelem, Ježíšem, Mesiášem. V každém z vás přebývá zrovna taková bytost. Jen ji musíte zajistit svobodu, když ji dáte přednost před myslí, před hmotou.
Nesnažte se stále vše kontrolovat, přepočítávat. Každé ráno po probuzení hledáte oporu, jistotu, skládáte dohromady myšlenky uplynulého dne. Přestaňte s tím. To vše vám nedává jistotu, ale otroctví, nesvobodu, sráží vaše schopnosti.
Nevracejte se stále na začátek. Jděte kupředu. Jistota ve vašem světě neexistuje. Nepřišli jste přežívat, plnit prázdné povinnosti, ale osvobodit se, přivést Boha nazpátek na tuto planetu, postavit se zlu.
