Záhy po svém odchodu uvědomil si Ježíš, že náboženský směr, jenž nechal Petra vystavět na svém jméně, není dostačujícím, ba naopak. Byl si vědom chyb, jež pozvolna zapouštěly své kořeny, chyb, jež učinil.
Spojil se proto s mužem tím, Šimonem, aby vytvořil směr jiný, svým způsobem konkurenční. Do něj zasel sám sebe, pravdu Univerza.
Křesťanství mělo nést pouze jeho jméno, gnosticizmus pak pravdu jeho učení.
Však toto učení, tento nový směr bylo třeba zaštítit, podložit totožnými základy, stejnou legendou.
A tak se zrodil vůdce toho jména, jenž se skutky vyrovnal činům Ježíšovým.
