Díváme se na vás a truchlíme. Pláčeme, protože k vám nemůžeme. Tolik vaši víru a důvěru postrádáme. Jsme světlo, jsme vším, po čem v hloubi svých duší toužíte. V našem jménu lze konat zázraky. Tak proč tomu nevěříte? Potřebujeme vás více než si myslíte. Nejsme všemocní, jak doufáte. Když nejednáme podle vašich představ, tolik se na nás zlobíte. A abyste nás vytrestali, postupně zapomenete a svou víru a důvěru nám odepřete. Tím se ale nic nezmění. Je to pak začarovaný kruh, jak říkáte.
Jedno nejde bez druhého.
Můžeme existovat nezávisle na sobě, ale nemůžeme si pomáhat. Nemůžeme k sobě. Tolik toužíme se vás dotýkat a pomáhat vám. Vy nám ale dané nedovolíte neb nám dostatečně nevěříte.
Pamatujte, jen společně můžeme přemoci temnotu!