Naučili vás, že když se dva lidé dohodnou na společném vztahu, stane se pak tento vztah něčím nedotknutelným.
Vy vstupujete do vztahů s tím, že by měly trvat na věčné časy. Pokud se pak stejným způsobem neusnesete na tom, že je daný vztah u konce, a již nemá smysl v něm dál pokračovat, berete pak jeho jakékoli jiné narušení jako zradu.
Pro typ zrady, o které hovoříme, jste si našli specifický název, nevěra.
Navzájem se pak utvrzujete ve skutečnosti, že narušení vztahu třetí osobou, je tou největší zradou a podvodem.
Proto se pak často stává, že s jedním partnerem, pokud dané setkání není natolik zásadní, aby již existující vztah zcela narušilo, máte tendenci dále zůstávat. A to jen proto, že máte strach, co by následovalo, kdybyste se opovážili ze vztahu vystoupit.
Celá věc je o to horší, pokud je vztah svázán manželským slibem.
Jak jen můžete před Bohem slibovat věrnost?
Slibujete Bohu a sami sobě, že se neopustíte, že pro vás ostatní ženy a muži přestanou existovat, a to dokonce i když jste pak nešťastní.?
Ale Bůh od vás nic takového nechce.
Měli byste si navzájem dopřávat takovou svobodu, ze které plyne radost, jakou by vám Bůh sám chtěl dopřát, kdybyste nebyli svázáni systémem.
Díky němu končíte ve vězeňských celách vztahů, protože je to tak pohodlnější.
Nikdo se přece nechce stěhovat. Nikdo nechce odsouzení rodiny, přátel a někdy dokonce i celé společnosti.
Toho všeho se bojíte více než skutečnosti, že tomu druhému ublížíte. Ale ublížíte mu také jen proto, že to tak bylo nastaveno.
A proč vás opuštění tolik bolí?
Máte strach, že si nikoho nenajdete. Že to celé mělo jen ukázat, jak jste bezcenní a nepřitažliví.
No a jak si te´d s takovou vizitkou máte znovu někoho najít?
Nezapomínejte, že i toto je jen iluzí!
Je jí vše, co vás svazuje a obhajuje fungování systému.
Systém říká, že ve dvou se vše lépe táhne.
A má pravdu, ale jen když tomu uvěříte.
