Z hlubin vesmíru, z hlubin nekonečného Univerza, já Osiris promlouvám k vám.
Já teď povím vám, kdo jsem, kdo má ústa naplnil, kdo mne stvořil.
Má energie je čirá, tak jako světlo Boží, tak jako energie každé z duší a každé bytosti, kterou on stvořil. Nejsem bohem, nejsem mocnější než Otec jediný, Otec nás všech. Avšak pojí nás hluboké spojení. Neodříkám se pravdy, ale odříkám se zla a temnoty. Jsem průvodcem těch, kteří chtějí pravé uzřít a se svým životem propojit, a tak jej změnit, proměnit.
Příběh můj je příběhem pádu a nového zrození v bytosti nejvyšší. Já jsem povstal z popela, a to je úkolem každého z vás.
Patřím mezi dávné, mezi staré, co obývali tento svět, mezi nejmocnější z nich. Jejich jména, naše jména byla uchována na gigantických zdech chrámů, které můžete obdivovat dodnes. Je však třeba je správně pochopit. Nejde o pohádky, nejde o pouhou fantazii!
Když staré padlo a bylo nahrazeno stínem, někteří odešli, někteří se skryli, ale někteří zůstali, aby bojovali.
Já patřil mezi ně. A já byl také poslední z posledních. Má moc byla nakonec zlomena, nezbylo nic než pár odhozených kusů.
Bylo proto třeba vzdát se a odejít. Nechat odnést to, co zbylo.
Odkaz byl však zachován, modifikován.
Má pravá moc byla nucena odejít zpět k Otci, ale něco přece zůstalo, aby žilo dál, ať v jakékoliv podobě.
Já jsem patronem zapomenutého a zničeného, ale také obnovitelného. Já jsem základ, já jsem stavební plochou z moci Boží na této zemi.
Isida vše propojí a z moci Boží oživí.
To nové, co vzniká, to, co vše pozvedne, je oko Boží, je duše nesmrtelná. V každém z vás Horus přebývá.
AVE DEUS IMORTUS
USIRE ISIDE HORE
IFARTE MARTE
AMEN
