Člověk je myšlenka, duše pak pocit. Je třeba dané dokázat odlišit. Toť branou ke všemu, k veškerému poznání a k veškeré svobodě vaší.
Uvědomte si prosím, že právě myšlenka, mysl člověka, jenž jej utváří, je hlavním zdrojem moci temnoty na této planetě. Skrze mysl jste ovladatelní, skrze myšlenku jste zapomněli, kdo doopravdy jste.
Myšlenka je jako choroba. Pravdou je, že zcela v jejím zajetí jste. Dokonce i hlas srdce je schopna napodobit, proto, co nazýváte láskou, je často myšlenkou pouhou, utkvělou představou, tak jako mnohé ve vašich životech. Uvědomte si, prosím, že vše, co vás utváří od rána do noci, i když sníte, je výtvorem mysli. Ona utváří životy vaše, ona diktuje. Jde o vše, zcela o vše, co pod jejím vlivem činíte, čemu věříte, čemu zasvěcujete své bytí. Ach prosím, nikdo neupírá srdci jeho hlas, to ne, jistě jste schopni řídit se i jím, a také to i činíte, a však jen mysl má nakonec slovo hlavní.
Každá malichernost, každý strach, každá pochybnost, vše, co svírá srdce, ale i vše, co ukájí vaše touhy, co navozuje pocit spokojenosti či vítězství, to vše mysl tvoří, aby vás držela v nevědomosti, v hranicích životů, jaké vedete, v hranicích tohoto světa od narození až do smrti.
Co jste doopravdy vy? Co jsou vaše touhy? Co znamenají? Vše, co žijete, je jen způsobem, jak naplnit pomíjivost, cestu, na jejímž konci čeká smrt, jak nasytit iluzi o smyslu tohoto světa, vašich životů.
Kým tedy jste? Jak chcete naplnit bezednou nádobu? Jak chcete doplout do cíle na lodi, do níž zatéká? Tak kým tedy jste? Kdo vás řídí? Kdo vás stvořil? Kam směřujete? Čemu nasloucháte? Proč v noci usínáte a ráno se budíte stále dokola, dokud se váš spánek nestane věčným a vaše těla se nerozpadnou v prach?
Prosím, zastavte se na okamžik. Uvědomte si daná slova. Nejste svobodní, ale jen uvědomění si toho všeho vám svobodu přinese. Naslouchejte. Procitněte.
