Pohlédněte, milovaní, já Metatron k vám hovořím. Vy stále ve stínu zůstáváte, stále. Prosím vás, vy můžete vše změnit. Vy můžete cokoliv, ale musíte konečně pochopit. Jste svázaní, jste vězni, jste tak nesvobodní, jak jen můžete být. To, že tomu zdánlivě ve vašich očích nic nenasvědčuje, také nic neznačí, nic neznamená. Proto vězte, že tomu tak je, ne, vy nejste svobodní.
Jste drženi ve světě holé skutečnosti a přírodních zákonů, kterému jste bezmezně uvěřili. Ale tento svět je pouhou iluzí. Jeho diktát není pravý, není. Vše je lží, pouhou lží. Pochopte už, pochopte.
Odložte vše, co znáte, odložte, prosíme. Vše zahoďte. Nelze jinak. Je třeba vše přetvořit, změnit. Proč dané stále nechápete? Nejde o žádnou hru, ne, o tu nejde. Kolem vás válka zuří, ale bez vás vítězná být nemůže a nikdy nebude. Tak tomu je. Změňte vše, změňte. Změňte vaše myšlení, vymaňte se z něj. Odhoďte vše, co znáte, co jste kdy poznali. Vždyť jde o vaše bytí. Opravdu se spokojíte s tím prchavým málem? S tou marnou jistotou? Čemu vlastně věříte?
