Smrt volá vaše jména a děsí vás. Není divu, protože víte, že to není cesta správná a jediná.
Také vás ale děsí prázdnota a to je obava zbytečná, protože pokud vás po smrti něco čeká, prázdnota to není.
Můžete uváznout na tomto světě, můžete být připoutáni k jednomu místu i sto let, ale prázdnota nikdy nenastane. Pokud nemůžete odejít, je to proto, že jste se tak rozhodli.
Systém nemá zájem na tom, aby zde duše bez těla zůstávaly, protože je k ničemu nepotřebuje.
Jde pak o způsob smrti a o vaši ochotu odejít, o schopnost opustit to, co zde na Zemi znáte.
A pak je znovu důvodem váš strach z prázdnoty a samoty a jedině právě tomu vás systém naučil.
Jde pak pouze o vás, protože Bůh čeká na každého z vás s otevřenou náručí, aby vás přijal a po dlouhé cestě vás znovu přivítal ve svém království, které do vašeho světa zde na Zemi nesahá.
Proto je důležité si navzájem pomáhat, a to i po smrti.
Když už jste se tak rozhodli a na dané přistoupili. Je třeba pomáhat duším, které málokdy odchází přímo, a to ze strachu a neochoty opouštět známý svět.
Ano, tolik jsou vaše duše pobytem zde narušeny.
I v tomto potřebujeme vaši pomoc. Za života nám nenasloucháte a po smrti jen hrstka těch, co oči otevřou, aby mohli nastoupit cestu k Otci pod ochranou našich křídel. A i tehdy je třeba prohlédnout, abyste se nás mohli zachytit.
Proto je dobré, když pozůstalí učiní dané kroky a v kostele za mrtvého se mše odslouží.
Neb ač vaše bohoslužby nemáme v oblibě, protože často kolem pravdy jen obcházejí, tato je jiná.
Jde o soustředění vůle a lásky na jednu bytost, která byť bez těla, potřebuje pomoci.
Tehdy se pak duše od Země odpoutá a může odejít.
Pokud se duše od Země odpoutá, jde pak přímo k Bohu.
Však bez pomoci to často možné není.
