Ukázka odpovědi na osobní otázku. Zvěřejňujeme se souhlasem klienta.
Můj drahý příteli, bylo to tak nastaveno, že jsou zde těla dokonalá a těla méně dokonalá. Že vládnou zde nemoci.
Když na zemi do svých těl sestupujete, znáte scénáře svých životů. Uvědom si, že duše bez hmotného zatížení, vaše světelná podstata, když dlí mimo tento svět u Boha, nevidí překážky.
U Boha, mimo hranice vašeho světa se zdá, že nic není dostatečným problémem, že ani smrt není hrozná. Proto pak na sebe berete úkoly, které později zde na Zemi nechápete a odmítáte.
Přesně tak se rozhodl tvůj bratr a přesně tak se rozhoduje každý z vás.
Když spatříte krásu, která není na vaší zemi, krásu boží, chcete ji šířit i na planete a proto se o utrpení nestaráte. Jdete znovu do boje a zpět se neohlížíte.
Další možností je prožít byť jen krátký život po boku milované bytosti. Ani tehdy se na překážky neohlížíte. Cožpak je něco krásnějšího než bojovat po boku přítele, kterého milujete?
Je pro vás nepředstavitelné, že i lidé, kterým říkáte postižení si své osudy, svá těla vybírají, ale je tomu tak.
Jistě, kdyby systém jejich utrpení neumožnil, nebylo by to nutné. Však je třeba si uvědomit, že oni často netrpí tolik, jak vy si myslíte. Těžký úděl vyžaduje veliké smíření.
Tvůj bratr, příteli, si svou cestu zvolil, aby ti nablízku mohl být. Že tu již není je důsledkem zranění těla. Když tělo nemůže dál, duše se přizpůsobí a naopak.
