Má milovaná, poslání tvé je za Boha bojovat a duši své naslouchat. Každý z vás se stejným úkolem, předsevzetím, přišel. Lišíte se však v tom, nakolik dané konáte, nakolik si dané uvědomujete.
Ve tvé moci je mnohé, neb je to v moci duše tvojí.
Věř mi, že na tom nic špatného není, že váš úkol je stejný, protože jen málo z vás jej splní.
Cílem je duši probudit, dát jí stejný prostor, jaký vaše mysl zaujímá. Neboť ta stále říká, co je správné, co špatné, jak tento svět váš stojí, jaká jsou pravidla jeho. Zároveň vás trýzní, to je jejím úkolem.
Myšlenka ničí, nic nebuduje, jak vás učili, má drahá. Za její hranicí dlí náš svět, celé Univerzum, možnost pro lidskou mysl nemožného. Gravitace, smrt, nemoc, rodina, bolest, strach, to není pravidlem Božím, to nepatří do našeho světa. A je třeba, abys uvěřila, že ani do toho vašeho ne.
Věř mi, že každý správným směrem kráčí, když odváží se našemu hlasu naslouchat, když sebere odvahu se ptát.
Naslouchej, já Natanael takto k tobě hovořím. Jen obnovit to spojení. My nejsme žádné přeludy, jsme bytosti jako vy. Chceme navrátit vám moc, jež každému z vás patří, tobě patří.
Ať se jedná o úkol jakkoliv těžký, základem duše poslání, prvotní a neměnné, jest laskavost, lehkost, radost, velkorysost, tedy to, co do ctností srdce patří, tedy to, co jest opakem systému, světa, v němž žijete. Vše to, co bolest léčí, co druhým ukazuje, že cesty jsou tu jiné, že temnotu je možné porazit. Ne nadarmo se od vás chce mít srdce rytíře, neb i my nosíme zbroj.
Pak jen křídla záhy narostou, co bylo nemožným se zhmotní.
Ať činíš cokoliv, to srdce máš. Však nezapomínej, že nikdy obětovat sebe, vlastní síly či jednat na úkor vlastní, nesmíš.
To není cílem. Je třeba mít dost sil sama pro sebe, jen tak změnit svět můžeš.
