Vaše cesty se kříží tak, jak je potřeba. Někteří z vás k sobě patří a už se v jiných životech setkali.
Tato setkání byla natolik zásadní, že je třeba uskutečnit je opakovaně. Nejde však jen o setkání láskyplná, setkání lidí, kteří k sobě patří. Zkoušíte se navzájem zas a znova.
Co se týče partnerů, kteří spolu mohou a nemusí mít děti, je taková, že tyto duše se navzájem něčím osloví.
Však nemusí jít o cit pravý, to se pak vaše cesty záhy rozdělí.
Důvod je takový, že žijete v přesvědčení, že pravé životní naplnění je v partnerském vztahu. Dáváte se pak dohromady, protože jste na to zvyklí a patří to k vašemu obyčeji.
Systém dané vyžaduje. Pak se stane, že si navzájem nasadíte okovy. A pokud se do manželství uvrhnete, je to ještě horší. Pokud děti zplodíte, ani to není zárukou, že k sobě patříte.
Nové duše, co na svět přijdou, volí samy, jaké rodiče si vyberou. Přijímají tak úkoly, o kterých se domnívají, že zvládnou. Neohlížejí se často na to, ke komu jdou.
Proces je to rychlý. Nikdo nechce zdržování. Až zde na Zemi prohlédnete, že jste se třeba i zmýlili.
Všechny duše nejsou navzájem spřízněné. Také se stává, že je třeba něco z uplynulých životů dořešit, i když to není zrovna příjemné.
Však často se mnohý z vás zalekne a v procesu sestupu ústupky mnohé druhé straně upíše.
Neb ona mu připomene, že utrpení na něj čeká a že když spolupracovat bude, získá výhody mnohé.
