Díváme se na vás a truchlíme. Pláčeme, protože k vám nemůžeme. Tolik vaši víru a důvěru postrádáme. Jsme světlo, jsme vším, po čem v hloubi svých duší toužíte. V našem jménu lze konat zázraky. Tak proč tomu nevěříte? Potřebujeme vás více než si myslíte. Nejsme všemocní, jak doufáte. Když nejednáme podle vašich představ, tolik se na nás zlobíte. A abyste nás vytrestali, postupně zapomenete a svou víru a důvěru nám odepřete. Tím se ale nic nezmění. Je to pak začarovaný kruh, jak říkáte.
Jedno nejde bez druhého.
Můžeme existovat nezávisle na sobě, ale nemůžeme si pomáhat. Nemůžeme k sobě. Tolik toužíme se vás dotýkat a pomáhat vám. Vy nám ale dané nedovolíte neb nám dostatečně nevěříte.
Pamatujte, jen společně můžeme přemoci temnotu!
Nemusíte žít ve světě, který tak dobře znáte. Nemusíte nic, co nechcete.
Život, který máte, svět, který přijímáte, je jen iluze.
Veškeré hranice, které vám byly stanoveny, nejsou pravdivé.
U Boha, v celém Univerzu, nejsou překážky, které znáte. Není nic, co by komukoliv bránilo.
Všechny bytosti mají právo na štěstí.
Nikdo není odsouzen k ničemu.
Není hradeb a není bariér. Můžete mít vše.
Můžete se osvobodit.
Jen nám musíte věřit.
Také ale nesmíte zapomínat na důvěru v sebe.
Jak moc sebe milujete a jak moc sobě věříte, tak se stavíte i k nám.
Když dáváte lásku sobě, dáváte ji i Bohu.
